Matěj Novák (snowboard)

Jmenuji se Matěj Novák. Jezdím na snowboardu od roku 2000/2001. Momentálně bydlím v Plzni, protože tady studuji Soc. a kult. antropologii na ZČU, jinak jsem z Příbrami.

Jak ses k tomuto sportu dostal? Nebo kdo tě k tomu přivedl?
Přivedl mě k tomu Jesus, který mi přinesl prkno pod stromeček. Pak jsem se na lyžáku s klukama vsadil, že pojedu závody a ty jsem vyhrál.

Co tě na tomto sportu nejvíce bavilo, když jsi začínal(a)?
Tak určitě to bylo něco jiného než lyže, na kterých jsem jezdil do té doby a jako teenagera mě bavilo se zapojit do toho „světa snowboardingu“, ale spíš jsem byl drzej fracek. Taková velká neznámá.

Jaké vidíš největší limity ve tvém sportu? A jejich řešení?
Limity? Jediné limity jsou v tom, co nám dovolí naše tělo a fyzika. Poslední dobou se začínají prosazovat doublecorky a double rodea, který jsou vážně už přehnaný. Řešení není žádné, leda si do kostí pustit adamantium a žít v mikrosvětě a jeho relativitě.

Kam se tenhle sport dle tvého bude ubírat?
Tenhle sport se už začíná ubírat do dost velké gymnastiky - viz Shaun White. Takže buď se dočkáme v Soči triplecorků a nesmyslů typu sw bs 1440 a nebo se pár dalších lidí zraní a možná se vývoj zastaví a půjde trochu jiným směrem.

Jezdíš i závody, jak se na ně připravuješ? Mentálně, fyzicky, nebo nějaké pověrčivé rituály?
Většinu zimy se snažím trávit právě ježděním závodů a získáváním výsledků. Příprava musí být, protože bez ní se už nechytáš, když chceš jezdit závody do 5. místa. Pro mě je hodně důležité, aby mi jelo prkno (Crossforever!), takže tohle opravdu nepodceňuji, protože není nic horšího, než když se nemůžeš rozjet na skok nebo neudržíš rychlost v rampě. Fyzický trénink je další důležitou složkou. Když jsi třeba 4 – 5 dní v kuse na sněhu a trénuješ, tak si pak musíš dát stretching jinak se další den nehneš. Docela důležitý je i mít dobré jídlo a dostatek tekutin. Rituály žádné neprovádím, spíše je studuji.

Tvůj názor na rozhodčí?
Není rozhodčí jako rozhodčí. V tom je poděl a zároveň krása tohohle sportu. Já třeba ocením, když se s nějakým rozhodčím dá bavit a nehraje si na „poloboha“, který je pro fungování snowboardingu tím nejdůležitějším.

Kdo tě zaujal z jezdců v poslední době?
Právě, že v poslední době se vyrojilo tolik nových lidí, kteří diktujou, že je těžký si nějakého přesně vybrat. Mam rád ježdění Marku Koskiho, se kterým jsem se poznal na NZ. Má vážně dokonalý styl a prostě mi přijde, že přesně patří k tomu co dělá. Na druhou stranu mam rád USA pankáče Dannyho Kasse, který je jiná nátura, víc živočišná.

Napadlo tě někdy, že budeš dělat právě tento sport na takové úrovni?
Možná tak v dětských snech, když ležíš u toho časáku a říkáš si – s těma bych si chtěl zajezdit a mít tady taky rozhovory jako oni.

Jezdit za podpory sponzorů už obnáší také jisté povinnosti, jak snášíš tyhle věci.
Dřív jsem tuhle stránku podceňoval, ale v průběhu posledních dvou nebo tří let vidím, že je to prostě další neopominutelná stránka ježdění, protože bez toho bych se nikdy neměl šanci dostat tam, kde jsem a ani omylem někam dál. Řeknu to možná trochu vulgárně, ale o to možná výstižněji. Když se u nás nenarodíš se zlatou vidličkou v prdeli, tak si to všechno sám na vrcholné úrovni nezaplatíš.

Jak se ti spolupracuje s lidma od Bernu?
Jsem rád, že funguje! Myslím tím, že se dělá tenhle rozhovor, že kdykoliv zavolám klukům z party, tak není problém něco vyřešit, připravit apod. Jen bych možná nakopnul trochu team, udělal třeba nějaký shooting. Bude to znít jako nějaká póza, ale teambuilding je důležitý.